G A R Á Ž

V této sekci získáte tipy na údržbu a drobné opravy na vašem voze. Pokud se chcete podělit s ostatními o svoje zkušenosti, posílejte e-mailem texty a fotografie ve formátu JPEG.

zazimování vozu

výměna předních brzdových destiček

výměna zadního brzdového obložení

výměna oleje v převodovce

výměna oleje v diferenciálu

Zazimování vozu

Spousta z nás jistě používá auto jen v letní sezóně a přes zimu jej ukládá do garáže. Kdo by měl to srdce trápit naše veterány v soli a sajrajtu? Rez je prevít a zimní podmínky jí jen napomáhají k životu. Bohužel, i když je renovace provedena důkladně, musíme počítat s téměř nulovou antikorozní ochranou karoserie od výrobce.

Po té, co naši slavní poslanci začali trochu používat hlavu, vešla v platnost legislativa umožňující provoz vozidla i po dobu kratší než 12 měsíců v roce. Je to jedině dobře, při neustále rostoucích cenách povinného ručení (nelogicky odvozeného od obsahu motoru) tak zbytečně nevyhodíme peníze oknem jako dřív, když jsme platili od ledna do prosince.

Já každým rokem ukládám SPZ-ky a OTP do depozitu od listopadu do března. Mezitím je Capri v garáži a já provádím různá vylepšení na další sezonu.

 

Předtím však provádím hibernaci, která pomůže vozu přečkat zimu v klidu. Nejprve dokonale vyčistím karoserii Wapem, houbou šamponem a po mycí proceduře vodu vysuším jelenicí. Nezapomenu s mokrým čištěním ani podběhy, spodek vozu a na motorový prostor - zde však dávám pozor, aby se voda nedostala na elektrické části, rozdělovač, alternátor, karburátor a sání. Otevřený vzduchový filtr (K&N) je nejlepší zakrýt igelitovým sáčkem. Voda se pak nedostane ani ke karburátoru.  Pak vypudím vodu z dutin a dveří speciálním voskovacím sprejem. Ošetřím kosmetikou všechny plastové a pryžové části (i v motoru) včetně pneumatik. Když přemůžu vrozenou lenost, vyleštím speciálním přípravkem chromované části vozu. Nevynechám ani interiér, který vyluxuji a ošetřím kosmetikou. Na palubovce mám i hodně chromu, je piplačka to vyčistit, tak  jsem to dělal jen párkrát. Nakonec Okenou vyčistím všechna skla a na čelní sklo nanesu sprejem vrstvu teflonového roztoku. Ten teflon je docela fajnová věc, když mě pak zastihne déšť, nemusím při rychlosti vyšší jak 60 km/h používat stěrače. Kapky se rychle "odkoulí" ze skla pryč.

Tento postup čištění není nic neobvyklého, takhle v sezóně běžně vůz čistím každých 14 dní. Díky tmavému laku to podstupuji takhle často, je na něm vidět každá zaschlá kapka.

 

Po umytí zacouvám autem do garáže. Při dlouhodobém stání trpí na autě hlavně pneumatiky. Odborníci doporučují tomu předcházet manipulací auta v garáži tak, aby se kola čas od času otočila. Já to řeším zvednutím vozu heverem a podložením "kozama" pod nosnými částmi. Tím šetřím nejen pneumatiky, ale také pružiny, hlavně listové, které mají tendenci k ochabnutí.

Jakmile auto stojí na kozách, vypojím autobaterii, kterou ukládám do teplejší místnosti. Pak povolím sponu na dolní hadici a  z chladiče vypustím kapalinu (zde je velká výhoda, že je auto o 30 cm výš - lze pod něj strčit kbelík). V motorovém prostoru pak speciálním sprejem ošetřím kontakty a pojistky. Pak sejmu kabely za svíček, každou z nich vyšroubuji a do válcové komory stříknu trochu WD40.

Dříve jsem pomocí injekční stříkačky aplikoval směs petroleje s olejem, ale dnes již používám WD-čko. Zabraňuje to korozi ve válcích, když motor dlouho stojí, kondenzovaná voda je prevít. Při prvním jarním startu to pak trochu zakouří, ale motor bude v pohodě. Jakmile skončím tyto hibernační procedury, podložím ramínka stěračů korkovými špunty ze "šampáňa". Tím se ochrání gumičky stěračů. No a nakonec přehodím přes vůz nylonovou plachtu, která vám dokonale ochrání vůz před prachem, omítkou padající ze stropu, případně před domácím (i cizím) mazlíčkem. Kdysi jsem si nechal z britského CCI poslat plachtu, kterou jsem chtěl použít hlavně na chalupě jako ochranu před sluníčkem. I přes fotografii v katalogu, na které byla sněhobílá plachta a ujišťování Sally (hodné, ale taky trochu blbé sekretářky z CCI), že je plachta světlounce šedá mi nakonec po velkých potížích z celnicí (to bylo 5 let před vstupem do EU) dorazila černá (!) plachta. Je sice perfektní (za 2.500,- musí být), ale je použitelná pouze v garáži.

 

Výměna předních brzdových destiček

Přední brzdové destičky u Fordu Capri mají poněkud těžký život a jejich výměna my měla nastat každých 25 000 km. Samozřejmě to také závisí na tom, jak máte těžkou nohu ! Měnit se musí celá sada destiček - levá i pravá. Pokud se jedna z destiček sjíždí rychleji než druhá, nefunguje dobře brzdový válec. Dá se to vyzkoušet jízdou po rovné dlouhé ulici a pak je nutné zastavit bez použití předních brzd (přes ruční brzdu). Po zastavení se vyzkouší teplota předních disků. Pokud je jeden teplejší, máme problém.

Po předešlé špatné zkušenosti, můžu Vám doporučit, aby jste se řídili nálepkou kvality u desek Mintex, Lucas  nebo Ferodo. Při použití levných (které stejně moc nevydrží a navíc pískají) brzo zrušíte auto.

A teď k výměně. Sundejte přední kolo. Destičky jsou dobře vidět ve třmenu. Pokud jsou sježděné na 3mm a méně, je nutná jejich výměna.  Než je vyndáte, je nutné vysunout dvě dlouhé jehlice, které jsou na opačné straně zajištěny závlačkami. Často se o tom lépe mluví než dělá, když se nechtějí ani pohnout.  Použijte hodně  WD-40 a naťukněte je malým kladívkem. Pomocí kleštiček zdoláte poslední známky odporu. 

V tomto bodě je nutné vyndat „V“ pružinu, která zabraňuje klapání. Pružina je umístěna na zadní straně destiček. Tyto drobné součástky je dobré mít v misce, jinak se ztratí raz dva. Nyní je vše připraveno pro výměnu vlastních destiček. Pomocí kleští (nejlépe dvou) pevně sevřete zadní kovovou část destičky. Jemně táhněte a můžete si pomoci vikláním a trháním. Pomalu ale jistě se destička uvolní společně s plechovou podložkou, která zabraňuje pískání. Tento postup zopakujte i u druhé destičky. Nové destičky jsou o mnoho silnější, než původní a vy shledáte, že je nemožné zasunout je na své místo bez rozdělání třmenu. Budete potřebovat kus dřeva – něco jako topůrko kladiva. Zasuňte jej na místo, odkud jste vyprostili destičky a musíte zapáčit proti pístku. Pozor ! Po očku sledujte nádobku s kapalinou, hladina může stoupnout a brzdová kapalina se může vylít. Pro váš klid můžete hrdlo nádržky omotat hadrem. Píst by se měl pákou tlačit dovnitř velmi pomalu. Tlačte tak daleko, až si budete jisti, že nové destičky bezproblémově zapadnou na své místo. Ještě než tak učiníte, připomínám pomazání zadní části desek kolomazí (ne moc!) nebo použití „protipískacích“ podložek. Je to prevence proti pískajícím brzdám. Ujistěte se, že se vám nedostal kolomaz na třecí plochy destiček a opatrně vložte nové destičky s podložkou do třmenu. Jakmile jsou obě destičky usazeny, můžete vrátit na zpět jehlice a zajistit je. Pomocí kleští vraťte na místo i „protiklapací“ pružinu tak aby byla provlečena pod dolní jehlicí. Pokud si nebudete jisti jejím správným uložením, podívejte se na druhý třmen a ujistěte se, že vypadá stejně.

Na závěr, až budou obě strany vyměněny, pomalu sešlápněte brzdový pedál, aby písty k destičkám znovu přilnuly. První kilometry s novými destičkami nemějte příliš těžkou nohu, aby si dobře sedly na kontury disku.

Výměna zadních brzdových paken

Když jsem se postupně učil dělat si opravy svépomocí (začátky jsou vždycky těžké, ale dotáhl jsem to až na konverzi diskových brzd na zadní nápravě svépomocí), trápil jsem se dlouhou chvíli, než jsem dokonale zvládnul umění výměny zadního brzdového obložení - paken. Naštěstí je jejich výměna potřebná až každých 50–60000 km, pokud nežijete v kopcovité krajině. Pamatujte, když už se do toho pustíte, koukněte kolem sebe, abyste měli po ruce hever. Bude se hodit, protože je dobré mít obě zadní kola sundané zaráz.

Se sundanými zadními koly přichází první problém – sundání brzdových bubnů. Teoreticky by měl jen jít vytáhnout, ale v praxi budete poťukávat bubny kladívkem přes dřevo. Tuto činnost je zcela zbytečné provádět se zataženou ruční brzdou. Sundáním bubnu se odhalí vlastní pakny. Ve středu každé z nich je pružina zajištěná kroužkem, pro jehož uvolnění budeme potřebovat ploché kleště. Domáčknutím a pootočením kolem středu se kroužek uvolní, ale nedovolte pružině, která na něj tlačí, aby vystřelila neznámo kam. Zbytek dne totiž můžete strávit lezením po čtyřech.

Tyto drobné součástky držte pohromadě někde stranou. Uvedený postup opakujte i u druhé pakny. Pakny pak pomalu tahejte k sobě. Obě doufejme půjdou naráz, protože jsou spojeny přídržnou pružinou. Nyní je čas na modlení, aby jste to zase dali dohromady. Vyčistěte celý talíř a prasátko, umístěné v jeho středu na horním konci, nějakým lihovým přípravkem, abyste odstranili všechny nečistoty a prach. Jsou jistá vyvýšená místa, kde se pakny opírají o talíř. Doporučuji pro profesionální pocit potřít tato místa trochou maziva. Nyní, před pokusem vrátit vše zpět, podotýkám, že je nutné nové pakny zasadit správnou orientací na talíř. Dvě přídržné pružiny různých tvarů budou klást houževnatý odpor. Jednu z nich zaháknete za horní část paken, druhou za dolní. Musíte ale vědět, která je která. Viděl jsem už pár „odborníků“, kterým to bylo jedno. Opřete dolní část pakny o zarážku dole na talíři a horní část zasuňte do zářezu v pístku brzdového prasátka. Jediná malá potíž je napasování pakny do mechanismu ruční brzdy. S trochou kejklí se to podaří. Nestrachujte se o nastavení západek. Nastaví se automaticky při zabrždění ruční brzdou. S napasovanými paknami můžeme vrátit pružiny na středy, přiložit, zatlačit a pootočit kroužky. Někdy je to trochu umění, když musíte přidržovat ostatní věci, aby se nehnuly z místa. Po provedení jsou pakny pevně na místě

A nyní ke slibovaným přídržným pružinám, které vás mohou pěkně frustrovat. Nejjednodušší způsob je asi použití malého šroubováku případně i plochých kleští. Doporučuji nejprve pružinu ukotvit v dírce na jedné straně a pak opačný konec pružiny zaháknout na druhé straně. Musíte mít v ruce šroubovák, abyste háčku, který se usilovně brání ukotvení, pomohli na své místo. Netvrdím, že tato metoda funguje hned napoprvé, ale je asi nejúčinější. Ještě se ujistěte, ydali pružiny správně sedí.

Než nasadíte nazpět buben, musíte horní část paken od sebe oddálit a pootočit půlkruhovou součástkou s jemným ozubením směrem k sobě, aby trčela hrotem ven. Pakny se tímto stáhnou k sobě. Podívejte se zdali vevnitř v bubnu, na vnějším okraji nejsou zuby. Pokud ano, zkuste je zabrousit. Ulehčíte tak možným problémům. Nyní můžete nasadit buben. Středovou hřídel a okolí namažte kolomazí, aby příště šlo kolo bezproblémově sundat. Pozor, nemažte závity šroubů ! Jakmile nasadíte obě kola a auto pomalu spustíte ze zvedáku, zatáhněte a pusťte několikrát za sebou ruční brzdu. Pakny se tak přitáhnou k bubnu.

Jedna malá poznámka: při výměně zadních paken můžete vyndat a vyčistit brzdové pístky z prasátka, které po létech provozu být trochu zarezlé a znečištěné a snižovat účinnost brzdění. Vyjmětě manžety z konců pístků. Před vyndáním pístků a středové pružinky byste si měli na podlahu položit hadr na zachycení vyteklé brzdové kapaliny. Vyndání těchto jednoduchých částí by mělo jít snadno. Zkontrolujte stav těsnění i pístků. V případě sebemenšího náznaku poškození součást vyměňte. Protáhněte hadřík skrz prázdné prasátko a důkladně odstraňte nečistoty. Vyčistěte pístky, těsnění i manžety a před zasunutím zpět kápněte trochu čisté brzdové kapaliny na těsnění. Ujistěte se, že středová pružinka dobře sedí. Po zkompletování nezapomeňte na odvzdušnění brzdového systému !

(fotografie převzaty z webu Marka Swetnama)

 

Výměna oleje v převodovce

 

Tato procedura se opravdu často nedělá, doporučuji ji spíš čerstvým majitelům Capri, aby předešli nemilým překvapením. Málokdo totiž kontroluje hladinu a stav oleje v převodovce (a diferenciálu) a tak je velmi pravděpodobné, že tyto hodně namáhané pohyblivé části vozu maže a chladí originální tovární olej, který se po desítkách let provozu pozvolna změnil v řídké bláto a navíc třeba i polovina náplně protekla přes gufera ven.

Výměnu je vhodné provádět v montážní jámě nebo na rampě, kdy je vůz v horizontální poloze. To je nutné kvůli měření hladiny při plnění. Na rozdíl od motoru není moc dobré měnit olej v převodovce ihned po provozu auta. V opačném případě počkejte 10-20 minut, než steče všechen olej z převodů.

 

Proces výměny budu popisovat na 4-rychlostní převodovce (typ 5) pro motory V6 Essex, případně rané motory 2.8i (1981-11/1982). Je to v podstatě jednoduché. na převodovce jsou dva otvory vertikálně nad sebou, uzavřené speciálními šrouby, které povolíte jen speciálním nářadím nebo vyrobeným zahnutým 4-hranem. V nouzi pomůže i ráčna s menším čtvercovým kolíkem. Doporučuji nejdřív převodovku v okolí šroubů očistit benzínem a dosucha utřít. Tak zamezíte průniku nečistot do převodovky při plnění. Povolte a sundejte horní šroub. Pomocí měrky, kterou si vyrobíte z drátu, změříte aktuální stav oleje. Možná se zděsíte stejně jako já, když zjistíte, že se vám do oleje namočil jen konec měrky. V tomto případě přichází výměna právě včas (doufejte, že ještě nejsou načaty převody). Nyní můžete povolit i dolní šroub (radši si jej označte - je trochu jiný, než horní šroub) a olej vypustit do připravené nádoby. Jakmile olej přestane odkapávat, můžete otvorem výpustního šroubu nacpat kus nějakého čistého a hodně savého hadru, aby se do něj vsákl i zbytek oleje, co zůstal v převodovce. Očistěte šroub (pro profesionální pocit můžete závity omotat několika vrstvami teflonové pásky) a zašroubujte výpustní otvor. Nyní můžete začít plnit převodovku horním otvorem. Do převodovky patří hypoidní olej SAE 80 a budete jej potřebovat cca 2 litry. Dnes se používají oleje s větším rozsahem, které před 20-ti lety ještě neexistovaly, takže můžete použít náhradu - hypoidní olej SAE 80/90. Tyto oleje jsou prodávány v litrových baleních a s víčkem se vysune i hadička usnadňující plnění. Jakmile máte v převodovce 1,5 litru, začněte používat měrku pro přesné naplnění. Zahnutá měrka (se zářezy 5, 10, 15, 25  a 40 mm od zahnutí)  vám poslouží hlavně při plnění, abyste olej nepřelili - lépe se totiž dostává dovnitř než ven. 4-rychlostní převodovka by měla být naplněna 5 mm pod plnicí okraj. Jakmile této hodnoty dosáhnete, uzavřete otvor šroubem. No a to je všechno.

 

A jak je to s plněním 5-rychlostních převodovek (typ 9), používaných u Capri 2.8i ?

Všechny 4-rychlostní a 5-rychlostní převodovky vyrobené po 5/1985 (kód FB) by měly mít olejovou náplň 5 mm pod okrajem plnicího otvoru.

Pětirychlostní převodovky vyrobené do 4/1984 (kód EG) se plní až po spodní okraj plnicího otvoru.

U pětirychlostních převodovek vyrobených mezi 5/1984 - 4/1985 (v kódu vždy druhé písmeno "E") musí být olejová náplň mezi 10-15 mm pod okrajem plnicího otvoru.

 

! Pro 5-rychlostní převodovky je určen převodový olej s viskozitou 75W90 a budete ho potřebovat cca 1.9 litru.

 

 

Výměna oleje v diferenciálu

 

Stejně tak jak u převodovky i v diferenciálu se olej mění takřka jednou za život (auta). Zde je to ještě jednodušší. Olej z diferenciálu lze vypustit jen přes sundané zadní víko (ne všude je to stejné - dle typu dif.). Při sundávání vám v každém případě bude překážet stabilizátor a tyčinka ruční brzdy, která chodí v dutém válečku na víku. Po vypuštění je nutné styčnou plochu pro víko odmastit benzínem a použit nové těsnění, (když není - odmastit to staré) a podpořit těsnost silikonovým tmelem. Před vyšroubováním zátky plnícího otvoru je vhodné okolí očistit. Olej SAE 90 lze jako v případě převodovky nahradit hypoidním SAE 80/90, kterého budete potřebovat 1.1 litru. Po naplnění uzavřete očištěnou zátkou, které můžete závit omotat teflonovou páskou.

Jedna rada na závěr - až budete mít víko dole, očistěte jej z obou stran a dobře prohlédněte. Už jsem zažil několik vozů Capri, kterým prorezavělo víko, otvorem vytekl olej a záhy byl diferenciál zničen provozem na sucho...

 

 

Aktualizováno: 20-03-2004